Zajímavosti od nás i z celého světa naleznete zde.

Nahlédnutí do historie koní Pura raza espaňola

01. 06. 2024

Nahlédnutí do historie koní Pura raza espaňola

Krása, ušlechtilost, elegance, inteligence a obrovská dávka ochoty spolupracovat......to jsou slova vystihující plemeno PURA RAZA ESPAŇOLA (PRE). Určitě tyto koně znáte z filmů, krásných plakátů a obrazů, ale i ze závodních kolbišť a rozlehlých pastvin. Víte však, jak šel čas s těmito koňmi od jejich počátku?

Historie tohoto plemene začíná v údolí řeky Guadalquivir v samém srdci slunné Andalusie. Počátek vývoje koní na iberském poloostrově byl ve velké míře ovlivněn Maurskou kulturou, která se dostala do Španělska ze severní Afriky. Společně s touto kulturou Maurové přivedli i své koně a díky tomu se často křížily původní plemena koní s plemeny berberskými a arabskými. S rozrůstajícím se uzemím dnešního Španělska, rostla i potřeba koní pro zemědělské účely a koně byli často nahrazování pro těžkou práci různými kříženci, velkou oblibu si získali i muly a osli. Pro původní čistokrevné koně to znamenalo velkou hrozbu a úpadek. V této době nebyla jasně daná charakteristika, která by vystihovala andaluského koně. I přes velký rozmach španělské říše, válečná situace ve v této oblasti ve 14. stol. chovu čistokrevných koní nebyla nakloněna. Války si vyžadovaly velmi silné a těžké koně pro boj a tvrdou práci, docházelo tedy ke křížení původních španělských klisen s těžkými chladnokrevnými koňmi (Neopolitan drafts).

Významným mezníkem v chovu koní se stalo založení Kartuziánského kláštera (Monasterio de La Cartuja) v 15. stol., kde byl uznán chov čistokrevného koně z Jerezu (Caballo Jerezano / Jerezano Thoroughbred horse). I přes státní pokyn určující plemenitbu koní pro válku, se rozhodla malá část rodinných stájí odmítnout toto nařízení o křížení válečných koní a tajně ukryla nejcennější koně původních španělských předků do Kartuziánského kláštera. Díky odvaze těchto chovatelů se v klášteře chovali koně s původní krví španělských koní, dnes tito koně nesou přídomek „Cartuja“ nebo „Bocado“ a typický výžeh na pravé hýždi.

V 16. století byla španělská země ve svém politickém i ekonomickém rozkvětu (tj. Zlatý věk Španělska). Koním se oproti válečnému období velmi dařilo. Chov byl na vysoké úrovni a v r. 1567 král Filip II. založil královské stáje v Cordobě (Caballerizas reales). Pedro Jose Zapata zde byl pověřen králem vedením chovu a se svými 1200 klisnami započal chov nového plemene koní. Cílem byl chov koní se vzdušnými a plavnými chody, bohatou hřívou a ocasem a ochotou provádět školní cviky s nadzemními prvky. Dá se tedy říci, že koně z Kartuziánského kláštera jsou potomky původních linií, zatímco koně v Královských stájích jsou již potomci cílené plemenitby, kteří dali základ modernímu španělskému koni. 

Obliba těchto koní v této době velmi vzrostla díky své povaze, využitelnosti a reprezentativnímu vzhledu. Často se pak stali nejcennějšími dary předávanými mezi královskými rodinami a díky tomu se rychle šířili. Hojně se tak ve světě stali zušlechťovateli a zakladateli dalších plemen koní.

Početná skupina španělských koní byla odvezena i na americký kontinent, kde dala základy velkému množství místních plemen. V Evropě pro nás nejbližším plemenem, u kterých byly vybrané linie využity k zušlechtění krve, je Starokladrubský kůň, také se tito koně v Evropě objevují v rodokmenech Fríských koní, lipicánů a plemene Alter-Real. Krev čistých španělských koní koluje i u Hispanoarabů, zde se jedná o křížence španělského koně a arabského plnokrevníka. Nesmíme také opomenout koně Lusitano. Z původních andaluských koní si portugalská vláda osvojila vlastní linii, a to dalo vznik i vlastní plemenné knize v r. 1967 a ti byli pojmenováni podle původního názvu oblasti ve které žili, tedy Lusitana.

Plemeno Pura Raza Espaňola bylo uznáno v r. 1912 a byla založena první plemenná kniha. Oficiální plemenná kniha ANCCE (Associacion de Criadores de Caballo de Pura Raza Espaňola) byla založena v r. 1972.

Chovným cílem současné plemenné knihy je stále získat všestranného ušlechtilého koně ve velké míře ochotného spolupracovat a zároveň s dobrou mechanikou pohybu typickou pro plemeno. Což se příliš neliší od původní idey krále Filipa II. a tato myšlenka a vize chovu by měla být zachovávána.

Text: Lucie Hostovská